Text se zabývá ontologickou povahou dění a kritizuje jeho redukci na pouhý sled přítomných okamžiků. Autor argumentuje, že dění zahrnuje i sféru budoucnosti a minulosti, které nejsou statické. Budoucnost (označovaná jako „budost“) je v aktuálním dění již určitým způsobem přítomna a aktivně se podílí na utváření přítomnosti, přičemž sama podléhá specifickým změnám. Podobně ani minulost („bylost“) není definitivně uzavřeným celkem. Je neustále ovlivňována a nově nasvětlována aktuálně probíhajícími událostmi, které odhalují její dříve skryté významy. Dění je tedy chápáno jako dynamický proces, v němž jsou minulost, přítomnost i budoucnost vzájemně propojeny a podléhají neustálým proměnám, jež přesahují rámec pouhého fyzického bytí. Tato perspektiva zdůrazňuje událostný charakter skutečnosti, kde každá aktuální změna redefinuje to, co bylo, i to, co teprve nastane.
Dění událostné
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 27. 10. 2003
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2003
Dění událostné
Dění nemůžeme redukovat na sérii aktuálních okamžiků (tzv. jsoucností), protože jakési dění musíme předpokládat i pro sféru budoucnosti, tj. toho, co ještě není; v této sféře žádné aktuální okamžiky nejsou, protože tam není ani žádná přítomnost (leč v tom smyslu, že ono „ještě nejsoucí“ je už nějak „při tom“, když se něco aktuálně děje (stává) a když se tímto aktuálním děním připravuje něco dalšího, co má teprve přijít. Jestliže budoucnost jako to,. co „ještě není“, je alespoň zčásti – tedy jako „vlastní budoucnost“, tzv. „budost“ – „při tom“, co se právě teď děje a jak se to děje, nemůže to být na tom, co se právě děje (ani na tom, co se už stalo, ale už se aktuálně neděje, tedy na „bylosti“) bez jakéhokoli interesu, a to znamená, že nemůže zůstávat netečně a beze změny, tedy neměnit se (i když ovšem ty změny nejsoucího je třeba velice pečlivě odlišovat ode všech změn jsoucího). A stejně tak nemůžeme ani to, co se už stalo (tedy onu „bylost“ události“) považovat za jednou definitivně nastalé a dále už neproměnné, protože nějakým způsobem bude stále přitahováno k tomu, co se aktuálně právě děje a bude tím i nějak ovlivňováno, bude se ukazovat v nové, možná „pravém“ světle, tak, jak ve chvíli, kdy bylo „aktuální“, vidět nebylo (a možná ani nebylo možno je tak vidět).
(Písek, 031027–3.)