Tento text se zabývá ontologickou reflexí událostného dění, kterou autor konstruuje na základě systematické analogie s geometrickými prvky a prostorovými dimenzemi. Autor postupně dekonstruuje tradiční vnímání času a prostoru skrze hierarchii událostí. Bod je v tomto rámci interpretován jako virtuální primordiální událost, zatímco úsečka představuje samotnou událost. Složitější interakce mezi událostmi jsou připodobněny k rovinným útvarům a rotujícím plochám, jež konstituují takzvanou superudálost. Na rozdíl od nich prostorový útvar nezakládá superudálost, nýbrž slouží jako událostný topos. Tato úvaha směřuje k rozlišení mezi běžným lineárním časem a specifickým časem událostným, který je bytostně spjat s životními projevy a dynamikou dění jako takového. Text se pokouší překonat statické chápání objektů a nahradit jej procesuální ontologií, kde jsou prostorové i časové vztahy výsledkem interaktivních událostných procesů spíše než fixním rámcem reality. Jde o hluboký vhled do vztahu mezi geometrickou abstrakcí a živou realitou dění.