This text explores the problem of objectual and non-objectual intentions, a subject that spans various philosophical disciplines due to its inherent complexity. The author highlights that both intentionality and objecthood possess multiple focal points, allowing for diverse methodological approaches based on different strategic or systematic motives. The primary focus is established within the realm of philosophical logic. To justify this perspective, the author defines its relationship with, and necessary distance from, psychology as well as traditional and modern formal logic. The central argument is that neither psychology nor modern logic possesses the conceptual tools required to adequately address the problem of conceptual thinking in its entirety. While philosophical analysis may draw upon insights from these fields, it must inevitably transcend them to reach a comprehensive solution. The text thus advocates for the unique role of philosophical logic in investigating structures that exceed psychic processes or formal schemas, setting the stage for a deeper exploration of non-objectual intentions within the broader framework of philosophy as a whole.
Nepředmětné intence
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 25. 1. 1994
- This is a part of the original document:
- 1994
Nepředmětné intence
Problém předmětných a nepředmětných intencí představuje téma velmi rozlehlé, které nelze uspokojivě zařadit do jediné filosofické disciplíny. Není to jen proto, že obecně filosofické disciplíny mají zásadně jiný vztah k celku filosofie než vědecké subdisciplíny k určité odborné vědě, totiž že každá filosofická disciplína musí být v jistém základním smyslu filosofií celou a že její odlišnost spočívá jen v metodickém soustředění na určitý okruh problematiky. Jak problém intencionality, tak problém předmětnosti má více ohnisek či jakýchsi gravitačních center, takže je možno k našemu tématu přistupovat z různých východisek a tedy i za pomoci rozmanitých metod. Motivy rozhodnutí pro to či ono východisko mohou být výzkumné, strategické, systematické, pedagogické nebo jiné.
V následujícím výkladu se zprvu přidržím toho ohniska, které beze sporu náleží do kompetence filosofické logiky. Obhájit filosoficko-logické hledisko znamená především vyjasnit vztah resp. distanci neboli „nevztah“ filosofické logiky na jedné straně vůči psychologii, na druhé straně pak vůči tradiční formální logice jakož i vůči tzv. moderní logice. Vymezením tohto druhu se tu pochopitelně nebudu zabývat, protože by nás to odvedlo k jinému, snad ještě rozsáhlejšímu tématu, jemuž je naše téma v jistém smyslu podřazeno a podřízeno (s tou výhradou, kterou jsme před chvílí uvedli).
S upozorněním, že existují možné přístupy jiné, se na začátku soustředíme na otázku pojmů a pojmovosti, a to v takovém chápání obojího, aby se z toho stalo bez dalšího podrobného vysvětlování zřejmým, že ani psychologie, ani moderní logika nedisponují myšlenkovými prostředky, jimiž by se o řešení celkového problému mohly legitimně byť jen pokusit. Řešení problému pojmového myšlení bude jistě s výhodou opírat některé své částečné úsudky o některá zjištění psychologická nebo zase formálně logická či moderně logická, ale bude je muset nutně překračovat (a to způsobem, v němž filosofa ani psycholog, ani logik nebudou moci dost dobře doprovázet).
(Praha, 940125-2.)