The text explores the essence of the concept as an internal program of thought that guides the recognition of differences and the integration of knowledge. The author emphasizes the capacity of thinking for self-governance, where it establishes, adheres to, and critically evaluates its own rules. A central problem identified in the philosophical tradition is the tendency to objectify concepts, treating them as intentional objects. This objectifying prism leads to a confusion between the concept and the object itself, hindering a true understanding of conceptual functions. The text proposes a radical shift: a concept must be understood as a non-object. This stance challenges the established philosophical tradition and calls for its critical deconstruction. By moving away from objectification, the author advocates for exploring alternatives through trial and error, aiming to redefine conceptualization. This shift is presented as a necessary step for evolving philosophical methodology and overcoming the limitations of traditional epistemology.
Pojem
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 21. 2. 1994
- This is a part of the original document:
- 1994
Pojem
Pojem představuje jakýsi vnitřní program, jímž se myšlení ve svých aktech řídí jednak při rozpoznávání rozdílů mezi tím, s čím se setkává, jednak při uvádění takových rozpoznání resp. poznatků do souvislosti s poznatky jinými. Základní důležitost má fakt (založený na praktické zkušenosti), že myšlení je schopno jakési „samosprávy“, že si může ustavit svá vlastní pravidla, jimiž se pak více nebo méně důsledně spravuje. K tomu samozřejmě náleží také základní schopnost myšlení se k těmto pravidlům vztahovat nejenom v základním respektu a tedy tak, že se jimi spravuje, nýbrž také jako k něčemu, co je ustanoveno na zkoušku, co tudíž může také selhat, protože se ukáže ve své nepřiměřenosti a nevhodnosti (v tom či onom směru). Myšlení se tak svými vlastními pravidly, které si ustanovuje, nejenom řídí, ale také je v praktickém uplatňování přezkoumává a kontroluje, a to znamená: dovede je učinit svým tématem. To vše je však možné teprve za předpokladu a na základě vynálezu pojmů a pojmovosti. Základní nesnáz dosavadní filosofické tradice ovšem spočívala v tom, že se nedařilo (a nemohlo dařit) tématizovat pojem a pojmovost tak, že pojmy byly myšlenkově míněny a uchopovány (pojímány) formou zpředmětnění, objektivace. Pojem „pojmu“ se nemůže osvědčit, pokud je sám pojímaný „pojem“ spojován s intencionálním předmětem (objektem), aby pak tímto zpředmětňujícím prizmatem byl také intelektuálně „nahlížen“ (pojímán). Každá objektivace pojmu vede k jeho konfuzi s příslušným intencionáním předmětem. Pojem zkrátka musí být pojímán jako non-objekt, jako ne-předmět. To je však otevřená výzva celé dosavadní filosofické tradici, která tak musí být podrobena kritickému rozboru, aby mohla být – opět metodou zkoušky a omylu – rozvrhována a ověřována nějaká alternativa.
(Praha, 940221-1.)