Text pojednává o specifikách četby filosofických spisů, které se liší svou významností i kvalitou zpracování. Autor zdůrazňuje, že zkušený čtenář dokáže identifikovat klíčová místa a z nich odvodit zbytek argumentace. Zásadním tématem je rozlišení mezi samotnou filosofickou myšlenkou a jejím provedením. Vynikající myšlenka může zaniknout kvůli špatnému zpracování, zatímco brilantní stylistické provedení může maskovat pochybný obsah. Pokud je nosná myšlenka rozpracována chybně, hrozí její neoprávněné zavržení. Četba vyžaduje značnou pozornost, aby čtenář nalezl cenné podněty i v rozsáhlých pasážích. Tyto invarianty je pak nutné samostatně domyslet a rozvinout. U významných myslitelů je navíc nezbytné sledovat i zdánlivě okrajové motivy v širším kontextu jejich díla, neboť v něm získávají nový rozměr. Pečlivá analýza vztahu mezi myšlenkou a formou je tak klíčem k hlubokému porozumění filosofickému textu.
Četba textů filosofických
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 10. 6. 1994
- jedná se o část původního dokumentu:
- 1994
Četba textů filosofických
Filosofické spisy jsou několikerého druhu a mají nestejnou filosofickou důležitost. Dobře napsaný filosofický spis dovoluje zkušenému čtenáři, také filosofovi, poměrně rychlou předběžnou orientaci, jakmile je možno najít některé z centrálních míst. Dobré přečtení takového místa nebo několika takových míst totiž zkušenému mysliteli dovolí si ostatek zhruba domyslet. To vůbec neznamená, že by to takový sebezkušenější čtenář byl schopen naspat sám, ale provedení nějaké myšlenky je třeba důsledně odlišovat od té myšlenky samotné. Sebelepší myšlenka může zapadnout, protože nebyla dost dobře provedena, ale nepřestává tím být vynikající myšlenkou, čekající na nějaké lepší provedení. A naopak vynikající provedení nějaké problematické, nepevné nebo pochybné myšlenky jí nemůže dodat skutečné přesvědčivosti, nýbrž může nás v nejlepšém případě okouzlit, zmást, přemluvit, udělat z nás hlupce. Vynikající myšlenka ovšem může být také vynikajícím, ale nesprávným způsobem provedena. To pak často vede k zavržení myšlenky samé, když je rozpoznána nesprávnost jejího provedení. Už z této úvahy vyplývá dvojí: je třeba pozorně číst filosofický text, aby nám neunikla žádná vynikající myšlenka, i když autor je užvaněný a je třeba přečíst stovky stran, abychom objevili několik zlatých zrnek. Takovou myšlenku, která funguje ovšem jako relativní invariant, musíme pak provést a rozvést sami po svém. A u mimořádkých myslitelů je třeba sledovat i u relativně nepříliš významných myšlenek jejich souvislost s celkem, neboť ve speciálním autorově kontextu se jim může dostat takové důležitosti, jakých na první pohled nemají a ani mít nemohou.
(Praha, 940610-1.)