This text examines the contemporary crisis of philosophy, arising from the realization that traditional metaphysical assumptions are increasingly seen as uncertain or invalid. The author argues that philosophy is fundamentally based on a specific form of reflection that gains its analytical power through a close connection with concepts and conceptuality. This unique position allows philosophy to identify errors inherent in everyday, political, or scientific thinking. The inquiry follows two main paths: first, clarifying the nature of concepts as the necessary threshold for philosophical discourse and system construction; and second, uncovering and interpreting the unstated and unthought assumptions underlying all intellectual labor. The author emphasizes that even thoughts formulated 'clare et distincte' do not necessarily possess clear foundations. The central task of genuine philosophical reflection is thus to reveal the discrepancy between the thinking subject (cogitans) and the object of thought (cogitatum), acknowledging that there is always both more and less in the act of thinking than in the thought itself.
Reflexe a filosofie
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 8. 7. 1994
- This is a part of the original document:
- 1994
Reflexe a filosofie
Filosofie (resp. filosofování) je v naší době v krizi, a to především a na prvním místě proto, že si hlubší filosofové už nějaký čas uvědomují, že dosavadní filosofie je spjata s určitými metafyzickými předpoklady, jež rozpoznávají jako nejisté nebo přímo neplatné. Toto rozpoznání je možné jen díky tomu, že filosofie sama je založena na reflexi (vlastně reflexích, tj. mnoha aktech reflexe), a že jde ne o jakoukoliv reflexi, nýbrž o takovou, která získává svou sílu a pronikavost díky těsnému sepětí s pojmy a pojmovostí. Jen filosofie je schopna rozpoznat filosofické (resp. předfilosofické a protofilosofické) chyby a omyly, s nimiž je spjato třeba každodenní běžné myšlení nebo politické myšlení či myšlení speciálních vědeckých oborů apod. Už z toho se podává dvojí hlavní směr našeho zkoumajícího uvažování: musíme si dostatečně ujasnit, co to jsou pojmy a co to je ona pojmovost, bez níž by naše myšlení nikdy nemohlo překročit práh filosofování a filosofie a nechat tak nejrozmanitější filosofémata, aby se uchytila a rozrostla v celé filosofické postupy a soustavy postupů, a mezi nimi také v rozsáhlé metodické pokusy o vždy nové rekonstrukce nebo přímo novou výstavbu takových soustav. Zároveň však musí naše zkoumání pamatovat na druhou cestu, spočívající v odhalování, vyjasňování a interpretaci ještě nejen nevyslovených, ale dokonce tématicky nemyšlených předpokladů každé – a tudíž také již pojmově strukturované – myšlenkové práce. To, že je nějaká myšlenka pojmově vyjasněna a strukturována, ještě vůbec neznamená, že je plně – a to znamená také co do svých předpokladů, kořenů, základů – vyjasněna. To, co je myšleno clare et distincte, s sebou ještě nikterak nenese, že clare et disctincte jsou myšleny i dosud nevyslovené předpoklady platnosti onoho clare et disctincte myšleného. To vyplývá z toho, že v každém cogitans je víc i méně než v jeho příslušném cogitatum. A tuto diskrepanci odhalit je úkolem každé vskutku filosofické reflexe.
(Písek, 940708-2.)