Filosofický záznam Ladislava Hejdánka se zabývá ontologickou nestabilitou nicoty a jejím přechodem v jsoucno. Autor tvrdí, že nicota má inherentní tendenci fluktuovat a měnit se v „něco“, což ztotožňuje s principem individuace (principium individuationis). Každé takto vzniklé „něco“ je definováno jako pravé jsoucno, tedy integrovaný celek dění, který se vyznačuje časovou strukturou počátku, průběhu a konce. Tato koncepce zdůrazňuje procesuální charakter skutečnosti, kde individuální jsoucna nejsou statickými entitami, ale dynamickými událostmi. Stejně jako nicota směřuje k bytí, tak i každé pravé jsoucno je vnitřně nestabilní a směřuje zpět k nicotě. Hejdánek zde propojuje ontologii s hlubokým vhledem do povahy času a změny, přičemž jsoucno vnímá jako dočasnou integraci dění v rámci neustálého pohybu mezi vznikem a zánikem. Text tak poskytuje hutný výklad hejdánkovského pojetí událostného bytí, které se prosazuje proti nicotě, aby do ní nakonec opětovně přešlo v nekončícím koloběhu reality.