Tento text se zabývá ontologickými a fyzikálními podmínkami nezbytnými pro vznik světa, přičemž se zaměřuje především na koncept hustoty primordiálních událostí. Podle autora nemůže žádný svět vzniknout v oblastech, kde je hustota primordiálních částic příliš nízká na to, aby umožnila vznik vzájemných interakcí. Naopak v místech s dostatečně vysokou hustotou, která jsou charakterizována jako rozsáhlé fluktuační vlny nicoty, dochází k založení procesu vzniku a následného vývoje světa či celých soustav světů. Tato úvaha je v souladu s hypotézami a teoriemi současné teoretické fyziky a astrofyziky. Text zdůrazňuje přechod od prvotního chaosu či prázdnoty ke strukturované realitě a naznačuje, že existence vesmíru je podmíněna dosažením specifických kvantitativních prahů počátečních fluktuací. Analýzou těchto primordiálních podmínek autor nabízí filosofický komentář k fyzikálním základům kosmologie, čímž propojuje abstraktní ontologické úvahy s vědeckým chápáním vývoje univerza. Tato reflexe Hejdánkových myšlenek ukazuje, jak hluboce jsou metafyzické otázky provázány s moderním vědeckým bádáním o vzniku všeho jsoucího.