Tento text představuje přepis přednášky z ledna 1990 zaměřené na metodologii četby a interpretace filosofických textů, konkrétně v úvodu k Descartovi. Hlavním tématem je rozlišení mezi tím, co je v textu výslovně napsáno, a tím, co v něm chybí, ačkoliv je to pro porozumění klíčové. Autor zdůrazňuje roli interpreta, jehož vzdělání a přístup zásadně formují výsledné chápání díla. Významná část je věnována fenoménu jazyka; autor analyzuje specifika češtiny, v níž jsou etymologicky propojeny pojmy pravda, právo a spravedlnost, a kontrastuje je s jinými jazyky. Přednáška se dotýká také historického původu hesla „Pravda vítězí“ a hermeneutického úkolu odkrývat autorovy skryté záměry či strategie. Text slouží jako úvod do filosofické práce, která vyžaduje neustálou sebereflexi čtenáře a vnímavost k vedení jazykem, který strukturuje naše myšlení dříve, než jej vědomě uchopíme.