V předvečer svých dvacátých narozenin, 9. května 1947, autor bilancuje své dosavadní studijní a osobní výsledky a stanovuje si budoucí cíle. Přehled dosavadní práce zahrnuje ovládání několika jazyků (angličtina, němčina, francouzština, latina, ruština, řečtina s plány na další jazyky), zapojení do studentských diskusí a samostatné studium, které ho zavedlo od chemie přes fyziku až k filosofii a kritickému myšlení. Autor zmiňuje vliv Masaryka a Rádla, ale i vlastní kritickou cestu vedoucí k otázce smyslu života a k budování vlastního světového názoru. Zmiňuje se o přechodu k sociologickým otázkám v souvislosti s revolucí a socialistickým programem, plánuje rozbít marxismus. Věnuje se svému univerzitnímu studiu matematiky a algebry jako základu pro další filosofické studium. Dále se zabývá otázkou svého budoucího povolání (vysokoškolská profesura) a svého ideálu manželství, které považuje za vrchol duchovního sblížení, a zdůrazňuje potřebu inteligentní a vzdělané partnerky. Cestování ho obohatilo o posílení antinacionalistického myšlení a možnost konverzace v cizích jazycích, ale postrádal klid pro práci.