Text zkoumá povahu uměleckého díla skrze problémy intersubjektivity a intersubjektnosti. Mezi tvůrcem a vnímatelem neexistuje přímý kontakt; vnímatel se setkává s vnější podobou díla, skrze niž proniká do jeho vnitřního světa. U některých druhů umění, jako je hudba či drama, je k tomuto procesu nezbytný výkonný umělec jako prostředník, který dílo interpretuje. Cílem uměleckého snažení však není pouhá evokace subjektivních stavů tvůrce, ale dosažení objektivnější skutečnosti, která není předem daná, nýbrž se má teprve stát. Dílo je v tomto smyslu chápáno jako ideál a úkol, který přesahuje samotného autora a slouží jako kritérium pro jeho tvůrčí čin. Tato koncepce umisťuje umělecké dílo do sféry nepředmětných skutečností a otevřenosti, které hledají lidskou službu pro svou realizaci a ztvárnění. Umělecký proces je tak nahlížen jako snaha o naplnění závazku vůči dílu, které v inspirativní otevřenosti oslovuje tvůrce i vnímatele.