Tento text kriticky zkoumá problematiku času v Jaspersově pojetí, konkrétně se zaměřuje na otázku přítomnosti ryzí nepředmětnosti. Autor analyzuje Jaspersův výrok o přítomnosti nepodmíněného a nekonečného a dochází k závěru, že ryzí nepředmětnost nemůže být skutečně přítomná v běžném smyslu, neboť každý proces zpřítomnění a zpředmětnění ji nezbytně relativizuje. Ryzí nepředmětnost je spíše spjata s budoucností a tím, co k nám teprve přichází, nikoliv s tím, co je již tu. Text dále rozebírá Jaspersův koncept objímajícího (das Umgreifende) a poukazuje na asymetrii mezi tím, jak člověk ve vědomí objímá bytí, a jak bytí samo skutečně objímá člověka. Závěrem autor navrhuje, že ryzí nepředmětnost či Pravda nemá vlastní přítomnost, ale stává se přítomnou skrze aktivní lidskou účast, zejména prostřednictvím změny myšlení a perspektivy. Naše vlastní přítomnost tak neslouží pouze jako pasivní médium, nýbrž jako aktivní prostředník, skrze něhož se nepředmětnost vyjevuje a zpředmětňuje v aktuálním dění.