Text u příležitosti zahájení druhého roku existence Charty 77 definuje její poslání nikoliv jako technickou politickou akci, ale jako morální výzvu k vnitřní proměně každého občana. Charta se snaží podnítit lidi k pomoci diskriminovaným a k obhajobě lidských práv, přičemž politiku chápe v původním smyslu péče o obec, v protikladu k moci a násilí. Autoři volají po omezení státních zásahů a rozšíření sféry individuální svobody. Dokument zdůrazňuje, že perzekuce intelektuálů odráží širší útlak milionů občanů, jejichž práva jsou soustavně porušována. Prostřednictvím dokumentace konkrétních případů bezpráví v oblastech školství, kultury či pracovních podmínek Charta usiluje o zviditelnění nesvobody v tehdejším Československu. Závěrem vyjadřuje solidaritu s podobnými hnutími ve světě a deklaruje, že mír a svoboda jsou nedělitelné, neboť dokud existuje útlak, nikdo nemůže být skutečně svobodný.