Tento dokument reflektuje postavení Charty 77 jakožto konkrétní uplatnění práva petičního a práva na kritiku stavu společnosti v tehdejším Československu. Autor v textu podrobně argumentuje, že pouhé poukazování na porušování lidských a občanských práv, které je sice ústředním motivem prohlášení Charty 77, již v dané situaci nestačí. Je nezbytné urychleně přejít k jejich praktickému, byť postupnému prosazování v každodenním životě občanů. Text se specificky zaměřuje na oblast výchovy a vzdělávání, kterou označuje za jeden z nejvíce problematických bodů, kde panuje hluboký rozpor mezi oficiálními zákony a faktickou realitou. Ačkoliv ústava i mezinárodní pakty výslovně zaručují rovný přístup ke vzdělání a právo rodičů na volbu výchovy v souladu s jejich vlastním přesvědčením, praxe je těmto ideálům na hony vzdálena. Dokument proto naléhavě vyzývá k učinění prvních kroků k nápravě, aby došlo k reálnému souladu mezi legislativními sliby a skutečným stavem školství a výchovy mladé generace.
[Charta 77, petiční právo, výchova a vzdělání]
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 15. 7. 1977
- jedná se o část původního dokumentu:
- 1977 [strojopis])
[Charta 77, petiční právo, výchova a vzdělání]
77/016
Charta 77 představuje sama o sobě uplatnění jen jediného práva zakotveného v ústavě a v zákonech, totiž práva petičního (které nadto je právě v tomto případě stanoviskem Generální prokuratury Chartě upíráno), eventuelně v zákonech a ústavě nezakotveného práva na kritiku existujícího stavu společnosti. Petiční právo je však pouze jedním, a to ještě nikoliv tím nejkřiklavějším právem, jež zůstává u nás neuplatněno a mimo funkci. Proto je tento příklad třeba rozšířit v řadě jiných směrů, o nichž se v Chartě 77 (tj. v původním prohlášení a v dalších dokumentech) hovoří. Dokumenty Charty na řadu neuplatňovaných nebo dokonce omezovaných práv a svobod lidských i občanských poukazují, ale zatím u takového poukazování zůstává. To není možno dělat do nekonečna, ale je třeba nastoupit cestu praktického uplatňování všech těchto práv a svobod, i když pochopitelně nikoliv najednou a náhle, nýbrž postupně a s jistou obezřetností.
Jedním z nejcitlivějších bodů je otázka výchovy, výuky a vzdělání občanů, především mladých lidí. Ačkoliv v ústavě a v zákonech je zaručen přístup ke vzdělání pro každého občana bez diskriminace a ačkoliv v přijatých mezinárodních paktech se dokonce výslovně mluví o právu rodičů svěřit děti jiným než oficiálním školám (státním školám), pokud si přejí, aby byly vychovávány a vzdělávány v souhlasu s jejich vlastním přesvědčením, skutečnost je těmto zásadám na hony vzdálena. A tady je proto nutno udělat jeden z prvních kroků kupředu k zajištění souhlasu mezi zákony a faktickým stavem.
(Račice, 15. 7. 77.)
### 770715