Text se zabývá proměnami v chápání skutečnosti v dějinách filosofie. Autor sleduje přechod od mýtického myšlení k pojmovému uchopení světa, které vedlo k objevování nových typů skutečností, jež nejsou přístupné pouhým smyslům, jako jsou atomy, ideje či matematické entity. Zdůrazňuje, že tyto objevy byly podmíněny vývojem specifických pojmů a konstruktů. Filosofie není jen nástrojem kritiky omylů, ale především prostředkem k odkrývání nových dimenzí jsoucího. Práce se zaměřuje na historický vývoj od popírání mýtů až po současnou výzvu, kterou představuje uchopení „nepředmětných“ skutečností. Tento úkol vyžaduje kritické přehodnocení tradičních zpředmětňujících přístupů, které v minulosti ovládaly filosofické myšlení. Cílem je nalézt nové myšlenkové postupy pro pochopení toho, co se vymyká tradičnímu předmětnému nahlížení, a otevřít tak cestu k hlubšímu porozumění komplexnosti světa.