Tento text zkoum! fenomenologii jako legitimn! filosofickou metodu, přićemž zdůrazňuje nutnost rozlišen! mezi aktuálním úkazem a fenoménem. Na příkladu jabloně autor ilustruje, že zatímco úkaz je pouhým momentálním vzezřením, fenomén představuje celistvou bytost v jejím časovém rozsahu, vĉetně minulosti a budoucnosti. Autor polemizuje s tradičním fenomenologickým přístupem, který se snaží fenomény zbavovat osobních vazeb a subjektivních zkušeností. Tvrdí naopak, že právě tyto osobni vztahy a žitý kontext jsou tím, co fenomén dotváří a umožňuje nám přistoupit k „vecem samým“. Tyto věci jsou vždy jedinečné a neoddělitelné od života pozorovatele. Fenomenologie tak v této interpretaci přestává být pouhou analýzou vjemů a stává se nástrojem k pochopení dynamické totality jsoucen.