Tento text Ladislava Hejdánka z března 1979 představuje hlubokou filosofickou reflexi vztahu mezi politikou, morálkou a právem v kontextu působení Charty 77. Autor reaguje na kritiku Luboše Kohouta, který mu vytýká etický absolutismus, a polemizuje s pragmatickým pojetím politiky, které zastával např. Antonio Gramsci. Hejdánek odmítá redukci morálky na pouhý nástroj politické účelnosti a nástroj k dosahování výsledků. Tvrdí, že mravní rovina lidského života je autonomní a její ignorování v zájmu okamžitého politického prospěchu vede k dlouhodobé degradaci společnosti i samotné politiky. Na příkladech, jako je odsun Němců nebo charakter závazků v Chartě 77, ukazuje, že politická rozhodnutí mají hluboké mimopolitické důsledky. Autor obhajuje koncept „nepolitické politiky“, v níž jsou činy vedeny mravním centrem ležícím mimo úzce technické politické uvažování. Zdůrazňuje, že filosofie musí vnímat lidský život jako celek, kde politika nesmí dominovat nad etikou.