Text se zabývá opomíjeným filosofickým motivem v prvním listě apoštola Pavla Korintským, který radikálně zpochybňuje tradiční ontologické kategorie. Pavel zde navazuje na Ježíšovo poselství a rozšiřuje sociální kritiku mocných na rovinu metafyzickou, když tvrdí, že Bůh vyvolil „to, co není“, aby zahanbil „to, co jest“. Autor rozebírá důsledky tohoto tvrzení pro chápání Boží existence a kritizuje dlouhou tradici křesťanského myšlení jakožto „onto-theo-logie“, která neoprávněně dává přednost jsoucnosti před nejsoucností. Práce zdůrazňuje, že víra a naděje jsou bytostně orientovány na to, co (ještě) není, což stojí v přímém protikladu k řeckému zpředmětňujícímu myšlení a ideálu „zření“ (theoria). Ačkoli Pavel tento rozpor nahlédl, v závěru svých úvah podléhá dobovému tlaku a směřuje k nehybnému konci dějin. Článek tak vybízí k revizi našich filosofických předsudků a k hlubšímu pochopení Pavlova specifického filosofického přínosu, který se vymyká tradiční západní metafyzice.