Text se zabývá základním vymezením filosofického zkoumání pravdy jakožto ústředního cíle autorova uvažování. Autor zdůrazňuje, že porozumění problému pravdy není předem dáno a nelze jej prostě převzít od dřívějších myslitelů, ačkoliv je jejich znalost pro orientaci nezbytná. Klíčem k pochopení je osobní zkušenost s tím, jak se problém pravdy vyjevuje (fainesthai). Toto vyjevování předchází jakémukoli pevnému uchopení či hotovému konceptu. Úvahy směřují k tomu, že k pravdě nelze dospět bez neustálých korektur vlastního vidění a bez schopnosti nechat se vést samotným fenoménem, který se nám ukazuje. Důležitou součástí tohoto procesu je také zkoumání povahy omylu a podmínek, za nichž se omyl může ve světle pravdy jako takový ukázat. Cílem tedy není studium historických systémů, nýbrž autentický pokus o zachycení pravdy v jejím původním vyjevování se člověku, což vyžaduje neustálou otevřenost a kritickou reflexi dosavadních východisek a předpokladů.