Tento dokument Ladislava Hejdánka z roku 1980 reaguje na stupňující se represe proti nezávislým filosofickým seminářům Dr. Julia Tomina a na přijetí nového vysokoškolského zákona, který upevňoval ideologický monopol marxismu-leninismu v československém školství. Autor podrobně rozebírá rozpor mezi novou legislativou a mezinárodními pakty o lidských právech, k jejichž dodržování se stát zavázal v rámci helsinského procesu. Hejdánek navrhuje několik cest odporu, včetně oficiálních dotazů státním orgánům a informování mezinárodních institucí, jako je OSN. Ústředním bodem je požadavek na zřízení nezávislé občanské organizace pro vzdělávání a vědu, která by navazovala na evropské duchovní tradice a fungovala mimo státní kontrolu. Text poukazuje na systematickou diskriminaci křesťanů a nekonformních myslitelů a zdůrazňuje nezbytnost ideové plurality pro rozvoj kultury a vědy. Dokument představuje významné svědectví o snahách disentu o zachování svobodného myšlení v podmínkách normalizace a o metodách právní argumentace proti totalitní moci.