Rozhovor se zabývá klíčovým Marxeovým konceptem, který kritizuje tradiční pojetí poznání jako pouhého nazírání objektů. Jana Hejdánková vysvětluje, že Marx poukazuje na chybu v tom, jak filosofové dříve vnímali předměty poznání – jako pasivní objekty, na které se pouze díváme, namísto aktivního vztahu k nim. Marx staví proti tomuto „nazírání“ smyslovou činnost a praxi, zdůrazňuje aktivní subjekt a jeho interakci se světem. Skutečné poznání podle něj nevzniká pouhým pozorováním, ale analýzou vlastní činnosti a praxe. Důležitým aspektem je i kritická reflexe této praxe, která umožňuje odlišit podstatné od vedlejšího a dospět k hlubšímu pochopení. Hejdánková také rozlišuje mezi „objektem“ (pasivní, zkreslený pohled) a „předmětem“ (aktivně zaměřený cíl poznání či činnosti). Zdůrazňuje, že svět není jen souborem objektů, ale zahrnuje i subjekty, a proto poznání musí být nejen teoretické, ale i praktické a revoluční – zaměřené na změnu světa, nikoliv jen na jeho popis.