Text této eseje se zabývá hlubokou krizí tradičního pojmu „Bůh“ v moderním a postmoderním světě. Autor vychází z Heideggerova kontroverzního výroku o tom, že nás může zachránit jen „nějaký bůh“, a zkoumá teologické proudy 20. století, zejména „teologii smrti Boha“ a dílo biskupa J. A. T. Robinsona. Článek kriticky analyzuje nebezpečí modloslužby, kdy jsou náboženské představy zaměňovány za skutečnou božskou přítomnost, podobně jako v biblickém příběhu o zlatém teleti. V kontextu hrůz holocaustu a selhání tradičních náboženských struktur autor uvažuje o možnosti „nenáboženského“ křesťanství v duchu Dietricha Bonhoeffera. Skrze tradici negativní teologie a etiku Konrada Lorenze text dospívá k otázce, zda pravá úcta k Hospodinu nevyžaduje upuštění od samotného slova „Bůh“ a přijetí naděje v „boha ne-jsoucího“, který zůstává skutečným navzdory absenci metafyzické existence v tradičním smyslu.