Tato recenze se zabývá knihou Lubomíra Nového „Filosofie v neklidné době“, která reflektuje proměny marxistického myšlení v polovině 60. let 20. století v Československu. Autor recenze poukazuje na to, že ačkoliv se doba rychle mění, Nového práce přináší zásadní podněty pro přehodnocení vztahu marxismu k české nemarxistické tradici. Nový zdůrazňuje potřebu kritického dialogu s filosofií T. G. Masaryka a jeho následovníků, jako byli Rádl či Hromádka. Podle Nového není Masarykovo dědictví jen reliktem minulosti, ale klíčem k pochopení českého myšlení v evropském kontextu. Kniha dokumentuje odklon od dogmatismu směrem k otevřenější interpretaci marxismu, která reaguje na aktuální společenský neklid a usiluje o hlubší ukotvení v domácí filosofické kultuře. Práce je tak ceněna jako významný příspěvek k intelektuálnímu pohybu tehdejší doby a k překonávání ideové strnulosti.