Tento soubor filosofických zápisů z počátku roku 1985 představuje hlubokou reflexi zaměřenou na kritiku vědecké objektivity a zkoumání vztahu mezi subjektem, bytím a časem. Autor se věnuje fenomenologickým tématům, zejména Patočkovu pojetí přirozeného světa a Rádlově filosofii, přičemž zdůrazňuje omezenost čistě objektivizujícího přístupu vědy. Významnou část tvoří úvahy o „meontologii“ – disciplíně zkoumající nejsoucno – a o nepředmětném myšlení, které překračuje hranice tradiční ontologie. Texty reflektují také konkrétní společenskou situaci v tehdejším Československu, například udělení Ceny Jana Palacha a potřebu kontinuity české filosofické tradice reprezentované Masarykem a Rádlem. V závěru se autor pokouší o originální syntézu filosofie s moderní astrofyzikou skrze analýzu antropického principu a fluktuací vakua, čímž hledá nový model skutečnosti založený na „reaktibilitě“ událostí. Celkově jde o snahu o hlubší porozumění celku skutečnosti, který zahrnuje sféru nepředmětnosti, dějinnosti a osobní odpovědnosti.