[Příležitostné poznámky, 1985]
Strojový, zatím neredigovaný přepis
====================
ScanImage531.jpg
====================
85/010 Předmluva Předložený svazek představuje první soubor textů, které byly původně zařazeny do "Svazků pro dialog". Nedosaženým cílem této již pět let připravované řady bylo obnovení atmosféry příznivé pro filosofický /a theologický/ rozhovor. Na počátku byl pokus tématicky širší, ale brzy ztroskotavší na nepřipravenosti jednoho z iniciátorů "Dialogů" vystavit se riziku opravdového rozhovoru a polemiky, totiž riziku, že právo kritických soudů a útoků mají také ti druzí. Více než dvacet "Svazků pro dialog" ukázalo, že problém není jen v individuální povaze jednotlivců, nýbrž v téměř úplném rozpadu vskutku živé intelektuální atmosféry, která by stála u zrodu většiny myšlenek a koncepcí. Nejde o to, že by bylo málo těch, kdo opravdu intelektuálně, v našem případě filosoficky /a theologicky/ pracují; problém je v izolovanosti jednotlivců a malých skupin, které mají spíš povahu jakýchsi uzavřených sekt, jimž kontakt s jinými jednotlivci a skupinami ve skutecosti už ani nechybí. Naopak, vnějšně způsobená a přímo vynucená izolovanost už byla jaksi internalizována, lidé se už necítí dobře, když mají výsledky své práce ne pouze formálně vykázat, ale když mají vyslechnout posudky a kritické připomínky ze strany jednotlivců a skupin jiných, jinak orientovaných a vycházejících z odlišných pozic. se Různorodost pojednaných témat je v předloženém souboru jen zdánlivá. Pozorný čtenář zjistá, že všechny texty jsou vnitřně sjednoceny, a to nikoliv pouze ani především osobou autora, nýbrž "věcně". Ale tu musíme užít možná trochu již zapomínané formulace Kosíkovy, že ta "věc", ve vztahu k níž ona jednota spočívá, ve skutečnosti není žádnou věcí. Jinak řečeno, vybrané eseje spolu neladí díky tomu, že by měly nějaký společný předmět, jímž by se zabývaly; to společné je spíše "ne-předmět", totiž právě nepředmětné myšlení a především nepředmětná "skutečnost". OIKOUMENÉ SV.5 LVH: Zivot a slovo Praha 1985 Léto 1985
ScanImage531.jpg
====================
85/010 Předmluva Předložený svazek představuje první soubor textů, které byly původně zařazeny do "Svazků pro dialog". Nedosaženým cílem této již pět let připravované řady bylo obnovení atmosféry příznivé pro filosofický /a theologický/ rozhovor. Na počátku byl pokus tématicky širší, ale brzy ztroskotavší na nepřipravenosti jednoho z iniciátorů "Dialogů" vystavit se riziku opravdového rozhovoru a polemiky, totiž riziku, že právo kritických soudů a útoků mají také ti druzí. Více než dvacet "Svazků pro dialog" ukázalo, že problém není jen v individuální povaze jednotlivců, nýbrž v téměř úplném rozpadu vskutku živé intelektuální atmosféry, která by stála u zrodu většiny myšlenek a koncepcí. Nejde o to, že by bylo málo těch, kdo opravdu intelektuálně, v našem případě filosoficky /a theologicky/ pracují; problém je v izolovanosti jednotlivců a malých skupin, které mají spíš povahu jakýchsi uzavřených sekt, jimž kontakt s jinými jednotlivci a skupinami ve skutecosti už ani nechybí. Naopak, vnějšně způsobená a přímo vynucená izolovanost už byla jaksi internalizována, lidé se už necítí dobře, když mají výsledky své práce ne pouze formálně vykázat, ale když mají vyslechnout posudky a kritické připomínky ze strany jednotlivců a skupin jiných, jinak orientovaných a vycházejících z odlišných pozic. se Různorodost pojednaných témat je v předloženém souboru jen zdánlivá. Pozorný čtenář zjistá, že všechny texty jsou vnitřně sjednoceny, a to nikoliv pouze ani především osobou autora, nýbrž "věcně". Ale tu musíme užít možná trochu již zapomínané formulace Kosíkovy, že ta "věc", ve vztahu k níž ona jednota spočívá, ve skutečnosti není žádnou věcí. Jinak řečeno, vybrané eseje spolu neladí díky tomu, že by měly nějaký společný předmět, jímž by se zabývaly; to společné je spíše "ne-předmět", totiž právě nepředmětné myšlení a především nepředmětná "skutečnost". OIKOUMENÉ SV.5 LVH: Zivot a slovo Praha 1985 Léto 1985
====================
ScanImage533.jpg
====================
01 85/011 Orientace v dějinách jakožto v tom, co se děje, co se odehrává a tedy orientace v přítomnosti, která je pochopena dějinně, tj. v kontextu s tím, co bylo, i s tím, co má přijít, a navíc orientace, jejíž potřeba se jeví jako vysoce aktuální a elementárně potřebná, protože je předpokladem a součástí otevřenosti /nebo uzavřenosti/ vůči budoucnosti, které se cítíme povinni a ngceni čelit ve všech svých důležitých rozhodováních je něco, čím se lidská dějinná existence zásadně a hluboce liší od lidské eixistence "přírodní /pokud o takové můžeme mluvit, neboť je spíše konstruovaným modelem než zkušeností/. 02 C Otázka po smyslu současné chvíle může být smysluplně zodpovídána pouze v širším kontextu smyslu toho, co předcházelo, a toho, co bude /asi/ následovat a do čeho určitým způsobem vstupujeme resp. čemu jdeme vstříc. Tvrzení, že každá "epocha" má svůj smysl, který je beze všeho vztahu k smyslu jiných epoch, je problematické; je nunto je důkladně přezkoumat. Existuje-li důvod pro oprávněnost předpokladu, že např. dětstvím je do značné míry ovlivňován, ne-li určován, celý život, pak je třeba alespoň předběžně připustit možnost, že základy moderní doby /v Evropě/ byly kladeny již ve středověku, ano v antice. To pak činí možným, abychom eventuelně rozpoznali kořeny přítomné krize už někde v předchozích epochách, resp. abychom mohli rozeznávat mezi těmi kořeny krize, které jsou vlastní současné epoše, a mezi jinými kořeny, které jsou starší a náleží starším epochám. 03 Zvláštní úlohu mezi oněmi dlouhodobějšími faktory, jejichž kořeny sahají do starších epoch, má způsob myšlení a jeho specifická strukturovanost. Dnes bývá význam myšlení a subjektivity vůbec v historii značně podceňován. Ale dějiny se liší od přírodního dějství právě tím, že i tzv. "objektivní" prcesy, event. "zákonitosti" či rekurence a setrvačnosti procházejí nutně lidským vědomím a nejsou na něm tudíž ne13. X.
ScanImage533.jpg
====================
01 85/011 Orientace v dějinách jakožto v tom, co se děje, co se odehrává a tedy orientace v přítomnosti, která je pochopena dějinně, tj. v kontextu s tím, co bylo, i s tím, co má přijít, a navíc orientace, jejíž potřeba se jeví jako vysoce aktuální a elementárně potřebná, protože je předpokladem a součástí otevřenosti /nebo uzavřenosti/ vůči budoucnosti, které se cítíme povinni a ngceni čelit ve všech svých důležitých rozhodováních je něco, čím se lidská dějinná existence zásadně a hluboce liší od lidské eixistence "přírodní /pokud o takové můžeme mluvit, neboť je spíše konstruovaným modelem než zkušeností/. 02 C Otázka po smyslu současné chvíle může být smysluplně zodpovídána pouze v širším kontextu smyslu toho, co předcházelo, a toho, co bude /asi/ následovat a do čeho určitým způsobem vstupujeme resp. čemu jdeme vstříc. Tvrzení, že každá "epocha" má svůj smysl, který je beze všeho vztahu k smyslu jiných epoch, je problematické; je nunto je důkladně přezkoumat. Existuje-li důvod pro oprávněnost předpokladu, že např. dětstvím je do značné míry ovlivňován, ne-li určován, celý život, pak je třeba alespoň předběžně připustit možnost, že základy moderní doby /v Evropě/ byly kladeny již ve středověku, ano v antice. To pak činí možným, abychom eventuelně rozpoznali kořeny přítomné krize už někde v předchozích epochách, resp. abychom mohli rozeznávat mezi těmi kořeny krize, které jsou vlastní současné epoše, a mezi jinými kořeny, které jsou starší a náleží starším epochám. 03 Zvláštní úlohu mezi oněmi dlouhodobějšími faktory, jejichž kořeny sahají do starších epoch, má způsob myšlení a jeho specifická strukturovanost. Dnes bývá význam myšlení a subjektivity vůbec v historii značně podceňován. Ale dějiny se liší od přírodního dějství právě tím, že i tzv. "objektivní" prcesy, event. "zákonitosti" či rekurence a setrvačnosti procházejí nutně lidským vědomím a nejsou na něm tudíž ne13. X.
====================
ScanImage535.jpg
====================
85/012 závislé. Naopak, nezbytným předpokladem některých tzv. objektivních dějinných procesů je určitý způsob myšlení a vůbec jistá strukturovas nost lidského vědomí. Zajisté není pochyb o tom, že přírodní i společenská situovanost má vliv na způsob myšlení, ale tento způsob není prostým produktem situace /podmínek, okolností či dokonce příčin/, nýbrž že se teprve druhotně k situaci přimyká, na situaci adaptuje, přizpůsobuje. Právě tak, jako neexistuje samostatný a svébytný "vývoj" vědomí a myšlení, nezávislý na vnějších okolnostech a podmínkách /zejména společnských/, právě tak neexistuje ani žádný samostaný a svébytný vývoj "objektivních" trendů a tendencí dějinných a společenských. 04
ScanImage535.jpg
====================
85/012 závislé. Naopak, nezbytným předpokladem některých tzv. objektivních dějinných procesů je určitý způsob myšlení a vůbec jistá strukturovas nost lidského vědomí. Zajisté není pochyb o tom, že přírodní i společenská situovanost má vliv na způsob myšlení, ale tento způsob není prostým produktem situace /podmínek, okolností či dokonce příčin/, nýbrž že se teprve druhotně k situaci přimyká, na situaci adaptuje, přizpůsobuje. Právě tak, jako neexistuje samostatný a svébytný "vývoj" vědomí a myšlení, nezávislý na vnějších okolnostech a podmínkách /zejména společnských/, právě tak neexistuje ani žádný samostaný a svébytný vývoj "objektivních" trendů a tendencí dějinných a společenských. 04