Tento dokument zachycuje rozhovor o filosofickém odkazu Jana Patočky, zejména o jeho interpretačních schopnostech a jeho výkladu Sókrata. Hovoří se o Patočkově jedinečném daru vcítit se do interpretovaného myslitele a o jeho potřebě publika, jak dokládá jeho výklad Sókrata na univerzitě po druhé světové válce. Zvláštní pozornost je věnována Patočkovu pojetí Sokratova soudu, které vnímá nejen jako soud nad občanem polis, ale jako soud nad celými Athénami. Rozhovor se dotýká také Platónova pojetí Eróta a Patočkova přístupu k interpretaci Platónových textů. Dále se probírá Patočkův vliv a jeho možná idealizace, zejména ve vztahu k Chartě 77 a jeho postojům v těžkých politických dobách. Závěrem se diskutuje o povaze filosofické práce, o dialogu jako formě filosofování a o Patočkově snaze propojit filosofii s konkrétní aktuální situací, nikoliv ji prezentovat jako abstraktní nauku.