Tento text kriticky reflektuje pojetí světa jako 'absolutně objektivní světové struktury', přičemž takový požadavek odmítá jako nutně vyúsťující v naprostou subjektivitu. Autor definuje svět jako totalitu předmětných skutečností, která není pasivní daností, nýbrž je ustavována prostřednictvím vzájemného reagování jednotlivých událostí. Aby soubor izolovaných událostí mohl vytvořit celek či svět, musí dojít k procesu integrace a totalizace, což předpokládá aktivní zakládající prvek. Klíčovým motivem je zakotvenost každé události v 'ryzí nepředmětnosti', která tvoří její zdroj a původ, ačkoli o ní nelze vypovídat předmětným způsobem. Z toho vyplývá, že totalitu světa je třeba chápat geneticky jako proces, v němž se svět skrze totalizaci postupně ustavuje. Text tak klade důraz na dynamickou a procesuální povahu světovosti, která vyvěrá z nepředmětného základu a realizuje se skrze vnější zpředmětnění událostí na různých ontologických rovinách.
[Totalita světa a ryzí nepředmětnost]
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 6. 10. 1980
- jedná se o část původního dokumentu:
- [Příležitostné poznámky, 1980]
[Totalita světa a ryzí nepředmětnost]
(Při čtení Strassera, Der Begriff der Welt in der phänomenologischen Philosophie, str. 151 nn.)1 Požadavek „absolutně objektivní světové struktury“ (155) musíme odmítnout, protože musí nutně skončit v naprosté subjektivitě. Pokud chápeme svět jako souhrn (totalitu) všech předmětných skutečností (event. přesněji: všech skutečností, které mají svou předmětnost, svou předmětnou stránku, aniž by bylo nutno je na ni redukovat), pak je takový svět vlastně založen či spíše zakládán (postupně a vždy znovu) reagováním jedněch událostí na druhé (jiné). Dvě (anebo nekonečný třeba počet) události, které jsou do sebe uzavřeny a nereagují na žádnou událost jinou, nemohou nikterak tvořit „celek“, a tím méně nějaký „svět“ jako totalitu všech (obou) událostí. Taková totalita by mohla být postavena jenom na nějakém efektivním základě, na nějaké akci, jejíž jednou funkcí by byla právě ona integrace, totalizace původně individuálního, resp. různého a odděleného.
My ovšem víme, že každá událost je někde zakotvena, že má (musí mít) svůj zdroj, svůj původ. A tento původ je „někde“ v ryzí nepředmětnosti. To s sebou nese tu svízel, že o tom nemůžeme předmětně nic vypovědět. Mohli bychom připustit, že totalita světa má svůj základ (zdroj) v ryzí nepředmětnosti, ale tím bychom si nic nepomohli, protože taková totalita by eo ipso musela být jakousi událostí (resp. celou „galaxií“ událostí), totiž totalizací, neboť z ryzí nepředmětnosti by se musela zvnějšnit, zpředmětnit. A jestliže totalita světa musí být chápána geneticky, musí být chápán geneticky i sám svět, protože bez totality není možný, svět sám se musí totalizací ustavit. (Na tomto místě není vhodné se zastavovat u několikavrstevnosti takového ustavení postupně totalizacemi na různých rovinách.)
6. 10. 80, 9.45
### 801006
1 Celý záznam je v rukopise přeškrtnut; srv. jeho částečně upravený přepis ve strojopisném bloku myšlenkového deníku z r. 1980 (80/049). – Pozn. red.