Text se zabývá vztahem vědy k problematice „toho čtvrtého“ a vysvětluje, proč je tato oblast pro vědecký přístup z principu nepřístupná. Hlavním důvodem je výlučná orientace vědeckých disciplín na předmětnou skutečnost a jejich zakotvení v tzv. předmětném myšlení, které interpretuje intencionální obsahy vždy jako předměty v ontologickém smyslu. To je však v přímém rozporu s povahou „toho čtvrtého“. Věda postrádá odpovídající metody i kompetence k uchopení této problematiky, neboť samotná specializace vědeckého bádání vyžaduje specifikaci, zvnějšnění a zpředmětnění zkoumaného tématu. Tímto procesem je však „to čtvrté“ nutně pominuto a vyloučeno. Autor argumentuje, že vědecký diskurs je omezen na sféru ontologických objektů, a proto nemůže postihnout fenomény, které se tomuto rámci vymykají. Úvaha tak kriticky poukazuje na meze lidského poznání založeného na přísné objektivizaci skutečnosti, která opomíjí dimenze bytí, jež nelze převést na pouhé předměty zkoumání.