Tento text přináší kritickou reflexi ontologického rozlišení Nicolaie Hartmanna mezi konkrétními jsoucny a bytím. Zatímco Hartmann považuje bytí za identický modus společný všem jsoucnům, autor navrhuje jemnější distinkci a argumentuje, že to, co je jsoucnům společné, by mělo být označováno jako „jsoucnost“, nikoli „bytí“. Podobně rozlišuje mezi pravdivostí jako společnou vlastností výroků a pravdou samotnou. Autor si všímá jazykového omezení v češtině i němčině, kde výraz „skutečnost“ (Wirklichkeit) často nerozlišuje mezi společným modem a jeho hlubším základem, což vede k terminologickému směšování. Text nastoluje fundamentální otázku po skutečné povaze bytí a pravdy v protikladu k pouhé jsoucnosti a pravdivosti. Tato filosofická úvaha vybízí k přehodnocení tradičních kategorií a k hlubšímu zkoumání toho, co tvoří základ jsoucího světa mimo jeho obecně sdílené vlastnosti.
[Skutečnost, bytí a jsoucnost]
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 26. 11. 1979
- jedná se o část původního dokumentu:
- 1979 (strojopis)
[Skutečnost, bytí a jsoucnost]
79/010 (791126–2)
Nicolai Hartmann píše ve své Grundlegung der Ontologie, že je třeba rozlišovat mezi konkrétními jsoucny, která jsou, a mezi bytím jako tím, co jim je společné. „Sein und Seiendes unterscheiden sich ebenso wie Wahrheit und Wahres, Wirklichkeit und Wirkliches, Realität und Reales.“ (1693, str. 40.) Podle něho je mnoho skutečného, ale skutečnost tohoto skutečného je jenom jediná, je to identický modus bytí (str. 41). Ale takovýto poukaz není dostačující. Když mluvíme o tom, co je různým jsoucnům společné, pak máme na mysli to, že „jsou“, tedy jejich jsoucnost. Když mluvíme o tom, co je společné všemu tomu, co je pravdivé, máme na mysli pravdivost. Mezi pravdivostí a pravdou je ještě další rozdíl, stejně jako mezi jsoucností a bytím. Naproti tomu nemůžeme v češtině vyjádřit analogický rozdíl mezi skutečností jako tím, co je společné všemu skutečnému, a mezi skutečností, která se od tohoto společného liší jako jeho základ. (Ani v němčině to není možné; zatímco vedle Wahrsein je Wahrheit, vedle Seiendheit ještě Sein, Wirklichkeit označuje obojí, a tedy svádí k tomu, že jedno od druhého nerozlišujeme nebo na rozlišení zapomínáme.) A jako pravda není tím, co je společné jednotlivým pravdivým výrokům (tím společným je jenom pravdivost), tak ani bytí není tím, co je společné různým jsoucnům (různému jsoucímu), neboť to nazýváme jsoucností. Vzniká otázka, co to je vlastně pravda a co to je bytí – na rozdíl od pravdivosti a jsoucnosti.
(26. 11. 79)