Text se zabývá dvojím pojetím ontologie, kterou nechápe jako speciální disciplínu, nýbrž jako strategii myšlenkového postupu. První cesta směřuje k uchopení bytí samotného, což je však v současné době, ovlivněné předmětným myšlením, úkol přesahující lidské možnosti a odsunutý do budoucnosti. Druhá cesta se zaměřuje na zkoumání ontických struktur konkrétních jsoucen a procesů. Autor navrhuje, že skrze kritickou reflexi těchto struktur se lze připravit na budoucí uchopení bytí. Klíčovým tématem je výzkum procesuální stránky jsoucen, zejména struktury událostí. Mezi navržená výzkumná témata patří model primordiální události, ontogeneze a fylogeneze subjektů, vztah mezi vnitřním a vnějším, ontická povaha uměleckých děl, společenská organizovanost a dějiny. Cílem této ontologické strategie je překonat omezení předmětného myšlení prostřednictvím analýzy konkrétního bytí v jeho procesualitě.
[Ontologie a její dvojí pojetí]
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 10. 12. 1979
- jedná se o část původního dokumentu:
- 1979 (strojopis)
[Ontologie a její dvojí pojetí]
79/013 (791210–1)
Ontologie se dělí do dvou směrů, rozchází se na dvojí cestu. (Nemůžeme mluvit o tom, že se dělí na dvě disciplíny, protože ontologie není ani speciální disciplína, ani obor, složka filosofie jako celku, nýbrž je to určitá metoda či spíše strategie myšlenkového postupu.) Na jedné cestě se ontologie pokouší pojmově uchopit, event. myšlenkou, myšlenkovým postupem poukázat na bytí samo, na druhé cestě je jejím hlavním tématem bytí konkrétních jsoucen a struktura konkrétního bytí. Strategie myšlenkového postupu v každé ze dvou možností je odlišná.
V době, kdy předmětné myšlení ještě tak mohutně ovlivňuje a zatěžuje naše myšlenkové postupy, je první cesta úkolem okamžitě nerealizovatelným, který je nutno z větší části odsunout do budoucnosti. Naproti tomu na druhé cestě se pozornou a ustavičně se kritické reflexi podrobující myšlenkovou prací můžeme pocvičit a připravit na onen nyní ještě naše možnosti a síly přesahující úkol.
Zdá se, že rozhodujícím a směro‑datným problémem po té stránce bude výzkum ontických struktur, zpočátku především jejich zvnějšňování, tj. jejich procesuální stránky. Konkrétně to znamená taková výzkumná témata jako: struktura události, model tzv. primordiální události, subjekt jako ontická struktura, úrovně a „vývoj“ subjektů (ontogenetický i fylogenetický), kontakt událostí, reaktibilita a navazování, infrastruktura setrvačných procesů, oscilační charakter vztahu vnitřní–vnější, pravé a nepravé subjekty, ontická struktura uměleckého díla, superudálosti pravé a nepravé, ontická povaha společenské organizovanosti (nejrůznější povahy), ontická povaha dějin apod.
(10. 12. 79)