Text kriticky analyzuje povahu předmětného myšlení ve vztahu ke skutečnosti a konceptu nihilismu. Autor argumentuje, že předmětné myšlení redukuje komplexní realitu na pouhou abstrakci tím, že se soustředí výhradně na vnější, předmětnou stránku jsoucen. Skutečná, nepředmětná dimenze bytí, kterou předmětné myšlení opomíjí a označuje za „nic“, je přitom určující hybnou silou veškerého dění. Předmětná skutečnost je v tomto pojetí chápána jako pouhý relikt či vedlejší produkt skutečných událostí, který se stává materiálem pro nové dění. Zásadní teze spočívá v přehodnocení pojmu nihilismus: zatímco zaměření na nepředmětné „nic“ je často mylně interpretováno jako nihilistické, skutečným nihilismem je naopak tradice předmětného myšlení. Ta totiž za nicotné považuje to, co je pro výstavbu a stabilitu světa nejpodstatnější – onen „úhelný kámen“ nepředmětnosti, bez něhož se celá stavba skutečnosti hroutí. Text tak vybízí k nové myšlenkové strategii, která čerpá z nepředmětných základů skutečnosti.
[Předmětné myšlení, skutečnost, nihilismus]
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 10. 12. 1979
- jedná se o část původního dokumentu:
- 1979 (strojopis)
[Předmětné myšlení, skutečnost, nihilismus]
79/017 (791210–5)
To, co předmětné myšlení považuje za „nic“, je filosoficky relevantnější než všechna předmětná skutečnost. Předmětné myšlení tím, že se výhradně orientuje na předmětnou skutečnost, resp. na předmětnou stránku konkrétních jsoucen (která jsou srostlicemi vnitřního a vnějšího, z hlediska přístupu tedy předmětného a nepředmětného), jednak redukuje konkrétní skutečnost na pouhou abstrakci, na jeden její aspekt, jednak zcela pomíjí a neregistruje ryzí nepředmětnost. Ve skutečnosti však to, nač se orientuje předmětné myšlení, je pouhým reliktem, zbytkem, pozůstatkem skutečného dění; bylo by možno říci „vedlejším produktem“, kdyby tento vedlejší produkt nebyl čas od času znovu vyzvednut k důležitější funkci, totiž k tomu, aby se stal materiálem při výstavbě nového dění vyšší úrovně. Předmětná skutečnost je vedlejším produktem dění, pokud není předmětem nějaké reakce nového úseku dění, nějaké nové události. Nicméně základní a rozhodující je v každém případě skutečnost nepředmětná, která je hybnou silou každého dění. V přístupu ke skutečnému světu se tedy předmětné myšlení ocitá v roli stavitelů, kteří zavrhli kámen „úhelný“, to jest kámen, bez něhož celý oblouk, celá stavba spadne a zhroutí se. Jestliže se tedy určitá myšlenková strategie obrátí směrem k tomu, co předmětné myšlení považovalo a považuje za „nic“, to znamená jestliže se k této „nicotě“ či „nicotnosti“ zaměří, aby odtud čerpalo cosi nového a podstatného, pak jen zdání může svědčit pro to, že jde o případ nihilismu. Zcela naopak se jako nihilismus ukazuje ona tradice předmětného myšlení, která ono podstatné a směrodatné považovala a považuje za „nic“.
(10. 12. 1979)