Tento text podrobuje kritice iracionalitu tehdejší politiky Sovětského svazu a její negativní dopady na mezinárodní i vnitrostátní scénu. Autor argumentuje, že kdyby se SSSR zaměřil na vnitřní liberalizaci, zvyšování životní úrovně pracujících a upustil od mocenské expanze v Africe, Asii či Americe, mohl by si získat důvěru světové veřejnosti a efektivněji konkurovat kapitalistickému západu. Místo toho však sovětské vedení volí cestu tvrdé linie a represí, což vyvolává odpor doma i v zahraničí. Tato politika vede k eskalaci zbrojení, zhoršování vztahů s Čínou a nárůstu vojenské přítomnosti v satelitních státech, čímž provokuje protiopatření západní Evropy. Ve výsledku tak Sovětský svaz svou neurotickou reakcí na mezinárodní vývoj paradoxně upevňuje pozici svých ideologických protivníků a destabilizuje vlastní systém. Dokument z prosince 1979 tak reflektuje slepou uličku, do níž se socialistický tábor pod vedením Moskvy dostal, a zdůrazňuje rozpor mezi deklarovanými cíli a realitou sovětské mocenské praxe.
[Nesmyslnost aktuální politiky Sovětského svazu]
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 12. 12. 1979
- jedná se o část původního dokumentu:
- 1979 (strojopis)
[Nesmyslnost aktuální politiky Sovětského svazu]
79/026 (791212–2)
Nesmyslnost sovětské politiky je zřejmá. Kdyby vnitřně liberalizovali blok i samotný Svaz, kdyby se orientovali přednostně na zvyšování úrovně pracujících, kdyby nechali stranou mocenskou prestiž a nezaplétali se na americkém nebo africkém kontinentě, kdyby nepodporovali despotismus v asijských zemích atd., pak by předně neztráceli příznivce na celém světě, představovali by perspektivu pro pracující v kapitalistických zemích, vnitřně by si usnadnili situaci (vyžadovalo by to ovšem udělat něco, čím by si reprezentace opět získala důvěru, tolikrát zklamanou) a velice by ztížili, ne-li dokonce znemožnili realizaci všech zbrojních programů v USA a v západní Evropě. To by reálně odpovídalo jako vnitřním, tak mezinárodním potřebám a cílům socialistického tábora. Ve skutečnosti však docela naopak jdou po tvrdé linii uvnitř, čímž vyvolávají situace, kdy z obav před opozičními proudy stupňují své represe. Navenek svou politikou ustavičně zvyšují potřebu dalších vojenských příprav: musejí dnes mít stále větší obavy před Čínou, kterou zahnali svou politikou do aktivního nepřátelství, musejí posilovat svou vojenskou přítomnost v Kubě, ale také ve východní Evropě, tím provokují protiopatření ze strany západní Evropy, na něž zase potom neuroticky reagují sami. A tím kapitalistickým státům usnadňují jejich vnitřní situaci a sobě ji zhoršují.
(12. 12. 79)