Text v tomto dokumentu kritizuje filosofické myšlení prvních dvou třetin 20. století za jeho přílišné zaměření na detaily a nuance na úkor hlubší syntézy. Autor volá po vzniku „nové filosofie“, která by se dokázala kriticky postavit k vlastním základům a tradici prostřednictvím polemiky a detailního přehodnocení. Klíčovým rysem této nové cesty je důraz na dějinnost myšlení, která nespočívá v pouhém opakování starých pravd, ale v jejich vtažení do přítomnosti a osvětlení v novém kontextu. Filosofie je chápána jako disciplína bytostně dějinná, což dokládá odkazem na sokratovskou dialektiku i Aristotelův přístup. Hlavním požadavkem je pak přechod od komplikovaných a sebekritických komentářů k formulování vlastních, výrazných a srozumitelných tezí. Skutečný filosofický čin vyžaduje odvahu k samostatnému myšlení, které vede dialog s minulostí, aby mohlo vykročit směrem k budoucnosti prostřednictvím nových východisek a zásadních myšlenkových činů.
[Potřebný charakter „nové filosofie“]
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 27. 1. 1980
- jedná se o část původního dokumentu:
- 1980
[Potřebný charakter „nové filosofie“]
800127–1
I nejhlubší myslitelé prvních dvou třetin našeho století se utápějí v nuancích a jemnůstkách; jako přípravná práce to je dobré, ale nová filosofie (tj. nová filosofická cesta) bude vypadat jinak. Budoucnost má jen takové myšlení, které se dovede podívat z nového úhlu na základy, z nichž vyrůstá, na svou minulost, a ovšem které dovede postavit proti tehdejším východiskům východiska nová, která však se k oněm neobracejí zády, ale představují výzvu k polemice a přehodnocení veškeré dosavadní tradice (a ne přehodnocení paušálního, nýbrž detailního). Nové myšlenky totiž nevznikají bez rozhovoru a polemiky s myšlenkami starými. Filosofie představuje myšlení výrazně dějinné (již od nejstarších řeckých filosofů tomu tak bylo a řada z nich si to dokonce velmi jasně uvědomovala – sókratovská a platónská dialektika o tom průkazně svědčí a Aristotelés vykládá řadu problémů právě historicky, v návaznosti na dosavadní myslitele). A dějinnost filosofie stojí a padá s tím, jak dovede do své přítomnosti vtáhnout co nejrozsáhlejší (či spíše nejhlubší, nejvzdálenější) minulost a ukázat ji v novém kontextu, v novém světle.
Konkrétně to pak znamená, že proti výrazným a poměrně jednoduchým tezím starých myslitelů musíme být schopni formulovat podobně výrazně a poměrně jednoduše své teze nové. Nemůžeme zůstávat jen u komplikovaných komentářů (sebekritičtějších a poučenějších), ale musíme přistoupit k vlastním myslitelským činům.
(krouž. blok, č. 80–010; Praha, 800127–1.)
### 800127