Tento text pojednává o pojetí filosofie nikoli jako o odtržené spekulaci, ale jako o bytostné reflexi určité praxe. Autor zdůrazňuje, že pravá filosofie musí být vždy ukotvena v žité skutečnosti, ačkoli se podoba této praxe v čase proměňuje. Původně filosofie reflektuje každodenní život a pomáhá v něm rozlišovat podstatné prvky od nepodstatných a matoucích. Postupem času však umožňuje vznik specializovaných oborů a forem činnosti, které se běžné zkušenosti vzdalují. I tyto nové druhy praxe musí filosofie neustále znovu podrobovat reflexi. Ačkoli je filosofie spjata s empirií, ta pro ni slouží pouze jako materiál, nikoli jako určující měřítko či vodítko. Úkolem filosofie je aktivně utvářet nová kritéria, principy a pojmové systémy. Tím se ustavuje specifická forma filosofické praxe, kterou je systematické a principiální myšlení, jež se v konfrontaci s realitou musí neustále osvědčovat, aniž by jí bylo vnějškově podřízeno. Tento přístup definuje filosofii jako dynamický proces porozumění světu.