Text se zabývá problematikou předmětného myšlení a jeho legitimity v kontextu uchopení skutečnosti. Autor uznává, že předmětné intence jsou zakotveny ve vnější stránce reality a jsou tudíž nepochybné. Problém však nastává, když toto myšlení vytěsňuje nepředmětné aspekty a nárokuje si totální, vyčerpávající přístup k celku světa, což vede k redukcionismu, který lze označit za metafyziku. Cílem nápravy nemá být likvidace metafyziky, ale vymezení jejích mezí. Předmětné myšlení si zachovává svou relativní oprávněnost, pokud je chápáno pouze jako omezená metoda, a nikoli jako univerzální systém. Klíčem je tedy reflexe metodických postupů jakožto parciálních a vědomí, že realitu nelze redukovat pouze na její předmětnou stránku. Tento přístup umožňuje zachovat přínos vědeckého a analytického zkoumání bez rezignace na hlubší porozumění skutečnosti v její celistvosti.