Tento text zkoumá vztah mezi jsoucnem, skutečností a bytím v rámci ontologického myšlení. Autor zdůrazňuje, že ne každá skutečnost je nutně jsoucnem, a tudíž ne ke všemu má ontologie přímý přístup. Klíčovým tématem je rozlišení mezi ontickou skutečností a „nepředmětnou skutečností“, která není jsoucnem. Zatímco ontologie se může legitimně zabývat jednotlivými jsoucny nebo jejich regiony, pojmy jsoucnosti a zejména bytí představují zásadní metodologický problém. Jsoucnost lze pojmově vymezit relativně snadno, avšak o jejím bytí nelze vypovídat přímo. Samotné bytí pak uniká jakékoli přímé pojmové definici a lze na něj poukazovat pouze nepřímo nebo prostřednictvím negativního vymezení. Ontologické myšlení je zde představeno jako hluboce reflexivní proces, který musí brát v potaz i to, co se vymyká standardnímu předmětnému uchopení.