Tento text přináší hlubokou filosofickou reflexi pojmu přítomnost, kterou odmítá chápat jako prostý předěl či hranici mezi minulostí a budoucností. Autor argumentuje, že přítomnost není bodová, nýbrž rozlehlá, a slouží jako prostor pro setkání a sjednocení obou časových dimenzí do podoby konkrétního dění. V tomto procesu se jednotlivé okamžiky stávají vzájemnou součástí jeden druhého, čímž vzniká všestranná souvislost a provázanost. Etymologický rozbor českého slova „přítomnost“ pak podtrhuje význam společného bytí různých momentů, které jsou „při tom“. Přítomnost je tak nahlížena jako aktivní sjednocování prvků, které by bez ní zůstaly navždy odděleny, a jako dynamická kvalita času, která dává vzniknout celistvému prožitku reality. Tato perspektiva zásadně mění tradiční vnímání lineárního času a zdůrazňuje integrativní funkci přítomného okamžiku jako místa, kde se minulost s budoucností vzájemně prostupují.
[Přítomnost]
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 1. 1. 2001
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2001
[Přítomnost]
Často se přítomnost chápe jako hranice nebo mez, předěl, oddělující minulost od budoucnosti. Ve skutečnosti je tomu právě naopak: přítomnost obojí od sebe neodděluje, ale přivádí je k setkání. Kdyby nebylo přítomnosti, minulost by se s budoucností nikdy nesetkala (a podobně ani budoucnost s minulostí). Přítomnost totiž není bodová, ale rozlehlá, neboť v ní se spojuje, sjednocuje kousek minulosti s kouskem budoucnosti do kousku „konkrétního“ dění, tj. dění, v němž jednotlivé okamžiky už nestojí vedle sebe, nýbrž jsou jakoby součástí těch druhých, tj. jiných okamžiků, aniž by přestaly být sebou a aniž by přestaly tyto druhé okamžiky vtahovat do sebe jako své vlastní součásti a složky. Tato oboustranná, všestranná souvislost a vzájemnost všech okamžiků je charakteristická pro přítomnost – české pojmenování trefně poukazuje na to, jak všechny ty navzájem spojené, sjednocené okamžiky jsou pospolu „při tom“, jak je ta „přítomnost“ přítomná.
(Písek, 010101-1.)