Text předkládá novou filosofickou interpretaci lidských práv se zaměřením na jejich nezpochybnitelnost a nerelativizovatelnost. Autor argumentuje, že tyto vlastnosti se týkají především obsahu myšlenky (cogitatum), nikoli aktu myšlení (cogitans), čímž téma ukotvuje v oblasti filosofie namísto práva či politiky. V práci jsou kriticky zkoumány pojmy jako základní, nezadatelný či absolutní, přičemž je zdůrazněn jejich historický vývoj. Klíčovým přínosem je rozlišení mezi relativitou jako závislostí na okolnostech a vztažeností k člověku. Lidská práva jsou chápána jako bytostně spjatá s jednotlivcem, avšak tato vazba je adventivní, tedy přicházející k subjektu zvnějšku jako nárok, na který subjekt pouze odpovídá. Myšlenka nezpochybnitelnosti lidských práv tak překračuje hranice subjektivního aktu a směřuje k objektivnímu určení, které se k člověku vztahuje přímo, nikoliv prostřednictvím subjektivního vědomí. Tento přístup umožňuje nahlížet na lidská práva jako na zakládající prvek lidské existence, který je nezávislý na vnějších okolnostech.