Tento text analyzuje specifika evropské myšlenkové tradice skrze dvojí způsob překonání mýtu a obecné religiozity. Prvním typem je řecký filosofický přístup, který se kriticky vymezuje vůči narativitě mýtů. Považuje ji za vnitřně rozporuplnou a nespolehlivou, přičemž se soustředí na hledání neměnného řádu a precizaci pojmů. Tento přístup v podstatě prohlubuje orientaci na věčnost nebo cyklický návrat. Druhým typem je hebrejská tradice, která neodmítá narativitu jako takovou, ale ostře útočí na uctívání falešných bohů a mýtický životní styl. Na rozdíl od řeckého typu si hebrejský přístup zachovává vysoké ocenění lineárního času a orientaci na budoucnost. Studie ukazuje, že zatímco řecká racionalita směřuje k pojmové stabilitě, hebrejská cesta klade důraz na dějinnost a otevřenost nadcházejícím událostem. Toto pnutí mezi oběma tradicemi tvoří základní pilíře evropské kultury a jejího specifického vztahu k transcendenci a světu.