Tento text zkoumá filosofický význam a aktuálnost koncepce lidských práv v kontextu přechodu od modernity k postmoderně. Vychází z Nietzscheho diagnózy evropského nihilismu, která charakterizuje moderní éru, a táže se, zda lze myšlenku lidských práv chápat nikoliv jako přežitek minulosti, ale jako nezbytný protipohyb vůči tomuto nihilismu v postmoderní době. Klíčovým problémem je vnitřní rozpor mezi proklamovanou nezadatelností a univerzalitou lidských práv na straně jedné a jejich tradičním přirozenoprávním zdůvodněním na straně druhé, které se v současném filosofickém diskurzu jeví jako problematické. Autor poukazuje na to, že stávající teoretické rámce již nedokážou dostatečně podložit legitimitu těchto práv v měnícím se světě. Hlavním cílem textu je tedy obhájit naléhavou potřebu nového filosofického založení a zdůvodnění lidských práv. Tento nový základ by měl reflektovat současné intelektuální výzvy a zajistit, aby idea lidských práv zůstala i nadále platným a účinným nástrojem ochrany lidské důstojnosti a svobody v post-metafyzickém věku.