Tento text se zabývá Gadamerovou interpretací Aristotelovy Politiky, konkrétně pasáže I, 2, 1253a9, kde je člověk definován skrze vlastnictví logu. Gadamer ve svém díle Člověk a řeč zdůrazňuje, že schopnost řeči a rozumu (logos) není pro člověka pouze nástrojem komunikace, ale základem jeho specifického bytí ve světě. Podle Aristotela, jak jej interpretuje Gadamer, logos umožňuje člověku získat nadhled nad bezprostředně přítomným a rozvíjet smysl pro budoucí. Tento časový přesah je nezbytným předpokladem pro konstituci etického rozměru lidské existence, tedy pro schopnost rozlišovat mezi správným a nesprávným, spravedlivým a nespravedlivým. Text ukazuje, že lidská přirozenost je hluboce zakořeněna v politické pospolitosti, která vzniká právě díky sdílenému smyslu pro morální hodnoty, jenž je umožněn logem. Tato analýza propojuje ontologii jazyka s politickou filosofií a etikou, přičemž vyzdvihuje jedinečnost lidského postavení v rámci řádu bytí.
[Gadamer, citát]
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 13. 2. 2001
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2001
[Gadamer, citát]
Gadamer v jednom krátkém textu (Člověk a řeč, 1966, in: 7910, s. 22) ukazuje, jak Aristotelés ve své Politice charakterizuje člověka jako bytost, která má „jistý nadhled nad tím, co je právě přítomné, jistý smysl pro budoucí“ – a jedním dechem prý „dodává, že tím je dán i smysl pro správné a nesprávné“ – a „to všechno ale jen proto, že člověk jako jediný má logos“. Ono místo v Politice je udáno jako I, 2, 1253a9 nn.
(Písek, 010213-2.)