Tento text se zabývá vztahem mezi biologickou a kulturní dědičností a zkoumá, jak kulturní faktory zásadním způsobem ovlivňují proces selekce v lidské společnosti. Autor poukazuje na to, že záměrné zásahy do přírody, jako je šlechtění rostlin či zvířat, mají své paralely v sociálním vývoji, ačkoliv výsledky ne vždy odpovídají původním záměrům. Klíčovým příkladem je zavedení gramotnosti a počítání, které znevýhodnilo jedince s určitými genetickými indispozicemi a vedlo k jejich postupnému vytlačování na okraj společnosti. Kulturní orientace tak přímo ovlivňuje, které typy inteligence či psychických vlastností, jako je například odolnost vůči stresu nebo rychlost, jsou upřednostňovány na úkor jiných. Analýza ukazuje na hlubokou synergii mezi přírodními faktory a lidskou činností. Mnohé společenské trendy a normy, které určují budoucí vývoj, přitom nevznikají na základě vědomé koncepce, ale projevují se jako nezáměrné důsledky, jež jsou často rozpoznány až s časovým odstupem.
[„Dědičnost“]
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 10. 3. 2001
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2001
[„Dědičnost“]
„Dědičnost“ je natolik zjevným a přesvědčujícím fenoménem, že už nemůže být nikterak popírána. Naproti tomu zůstává dost nejasnou a obvykle dokonce nedoceňovanou skutečností vztah mezi dědičností biologickou na jedné straně a „dědičností“ kulturní na straně druhé. Tak třeba již daleko v minulosti záměrná selekce vhodných rostlin nebo zvířat pro další pěstování ať už ze semen nebo křížením znamenala nepochybný zásah do tzv. přírodních poměrů. Musíme ovšem pamatovat na to, že ona „záměrnost“ nebyla vždy dost „vědoucí“, dost „poučená“, takže výsledky (jako ostatně ve většině případů v nejrůznějších souvislostech) neodpovídaly zcela oněm záměrům. Vždycky tu šlo o souhru, synergii až synkrezi faktorů přírodních a nepřírodních (pokud jsme schopni a ochotni tento rozdíl uznat a náležitě uplatnit – což má ovšem významné i filosofické předpoklady i důsledky). Tak např. v epoše, která nastala po vynálezu a náležitém rozšíření a využívání písma, ale také počítání apod., se v nevýhodném postavení ocitli jedinci, kterým zvládnutí gramotnosti dělalo větší potíže. V důsledku své geneticky dané indispozice resp. „defektu“, jak se to v nových poměrech začalo jevit, byli pozvolna vytlačováni do nižších vrstev až na okraj společnosti. Naproti tomu skutečný rozvoj společnosti se dostal do rukou lidí, kteří v požadovaných vlastnostech nejen obstáli, ale stále četněji přecházeli do vedoucích funkcí a přebírali řídicí funkce. Zkrátka řečeno, kulturní orientace měla a vždycky má značný vliv i na způsob selekce a povahu preferencí, a to nejen tak, že méně schopní jsou vytlačováni do nevýhodnějších pozic, ale že některé druhy „inteligence“ jsou žádány, zatímco o jiné není zájem (a třeba na škodu celé společnosti). A týká se to pochopitelně i celé řady jiných parametrů. Tak například schopnost úspěšně čelit nervové resp. stresové zátěži, jak je stále nezbytnější v moderních společnostech, vyřazuje nejenom méně schopné (v obecném smyslu), ale také třeba pomalejší, protože přemýšlivější typy lidí. Analýza ukáže, že tu opravdu nelze proti sobě stavět přírodnost (přirozenost) a záměrnou lidskou činnost, protože ve společnosti se prosazují mnohdy tendence a trendy, které nikdo nevymyslel a které se nestaly obecnými požadavky a normami na základě nějaké koncepce, nýbrž které jsou obvykle odhalovány teprve dodatečně, když se už nápadně projevily.
(Písek, 010310-1.)