Tento text se zabývá Plotinovým pojetím krásy, které se rozprostírá od smyslového vnímání až k intelektuálním a morálním hodnotám, jako jsou vědy a ctnosti. Hlavním tématem je kritický rozbor otázky, zda existuje něco, co těmto krásným věcem „předchází“. Autor identifikuje dva základní problémy spojené s tímto předcházením: zaprvé povahu tohoto vztahu, tedy zda se jedná o souvislost časovou, kauzální či hierarchickou ve smyslu ontologického základu, který krásné věci umožňuje. Zadruhé se text táže na samotný způsob existence tohoto předcházejícího principu. Zpochybňuje, zda lze o „krásu o sobě“ hovořit jako o něčem existujícím v běžném slova smyslu a jakým způsobem se jednotlivé krásné věci na této ideální kráse podílejí. Úvaha vychází z Rezkových překladů a Patočkovy filosofické tradice, přičemž zkoumá vztah mezi původním základem a participací v kontextu antické estetiky.
[Komentář Plotinových úvah o kráse]
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 17. 4. 2001
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2001
[Komentář Plotinových úvah o kráse]
V proslulých úvahách o kráse vychází Plotinos od krásy skutečností, které vidíme, ale i těch, které slyšíme, a od smyslového vnímání „výš“, neboť „jsou krásná i zaměstnání, jednání, trvalé stavy (jednajících) a vědy, a krása rovněž náleží zdatnostem“. A pak je formulována otázka či problém, a Rezek překládá následovně: „zda existuje něco, co těmto krásným věcem předchází“ (7682, s. 17). V tom se skrývají dva závažné problémy: 1) co máme rozumět oním „předcházením“? Jde o souvislost jen časovou, nebo dokonce kauzální, anebo jde o nějakou hierarchii? (Tradiční způsob tázání, jak je míval ve zvyku formulovat Patočka, býval zaměřen k tomuto „předcházejícímu“ jakožto k tomu, co ono další a druhotné „umožňuje a zakládá“; k této formulaci se ještě vrátíme.) Ale je tu ještě druhý problém: 2) můžeme o tom, co uvedeným způsobem „předchází“, mluvit jako o „existujícím“? Co v takovém případě máme na mysli? Nějaký původnější, ale přetrvávající „výskyt“? Kdyby šlo jen o „předcházení“ časové, nebylo by možno vůbec mluvit o „existování“, neboť to, co předchází přítomnosti, prostě již není, tedy neexistuje. Lze vůbec předpokládat, že jakási „krása vůbec“, „krása o sobě“ apod. je tu (či dokonce tu musí být) dříve a základněji než cokoli, co je krásné a co se tedy svou krásou podílí (participuje) na kráse o sobě?
(Písek, 010417-1.)