Tento text se zabývá vymezením pojmu „evropská filosofie“ ve vztahu k řecké a evropské myšlenkové tradici. Autor rozlišuje dvě základní roviny tohoto vztahu. První rovina spočívá v tom, že filosofie jako taková je bytostně spjata se svými evropskými kořeny, bez nichž by nebyla v dané podobě možná. Druhá rovina pak definuje „evropský“ charakter konkrétního filosofického směru skrze jeho vědomou a kritickou loajalitu k dějinám myšlení. Skutečně evropský filosof se k tradici neobrací zády, ale naopak se s ní důkladně seznamuje, aby mohl kvalifikovaně rozhodovat o tom, na které prvky naváže a od kterých se kriticky distancuje. Tato kritická reflexe a programová orientace na dosavadní vývoj jsou klíčové pro zachování kontinuity a zároveň pro rozvíjení filosofického myšlení v moderním kontextu. Text zdůrazňuje, že evropská identita ve filosofii není dána pouze původem, ale především aktivním a zodpovědným vztahem k intelektuálnímu dědictví minulosti.