Tento text kriticky zkoumá tezi Pavla Hoška, která tvrdí, že historického Ježíše nelze rekonstruovat, protože výsledný obraz je vždy pouhou projekcí badatele. Autor argumentuje, že tato námitka, ač zdánlivě oprávněná, trpí selektivní aplikací a chybnými noetickými předpoklady. Tvrdí, že žádnou lidskou bytost, ať už mrtvou či živou, nelze v plnosti myšlenkově rekonstruovat. Jakýkoli pokus o zachycení identity druhého je nevyhnutelně konstrukcí, modelem a produktem subjektivního porozumění či neporozumění. Tato skutečnost je základním rysem veškerého poznání a bádání. Pokud by byla Hoškova námitka přijata důsledně, musela by zpochybnit veškerou odbornou literaturu, exegetické konstrukce i teologické koncepce jako celek. Text tak poukazuje na to, že problém projekce není specifický pro bádání o Ježíšovi, ale je obecným epistemologickým limitem, který nelze využívat jako selektivní argument proti konkrétnímu historickému bádání bez zpochybnění vědy jako takové.
[Kritika Hoškovy teze, že nelze rekonstruovat historického Ježíše – 1]
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 3. 7. 2001
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2001
[Kritika Hoškovy teze, že nelze rekonstruovat historického Ježíše – 1]
Námitka Pavla Hoška (ve skutečnosti ovšem námitka již stará; sám Hošek sice připomíná A. Schweitzera, ale mohli bychom poukázat na mnohé další, kteří přibyli od těch dob), že „není v našich silách rekonstruovat historického Ježíše“, a „že takto rekonstruovaný Ježíš je vždycky projekcí badatelovou“, je sice zdánlivě oprávněná, ale základní vada této argumentace spočívá v její pochybně selektivní aplikaci, nemluvě už o zmatených noetických předpokladech, o něž se opírá. Rekonstruovat nelze žádného člověka, a to ani dávno nebo nedávno zemřelého, ani ještě žijícího (pochopitelně teď nemluvím o fyzické rekonstrukci, nýbrž jen o myšlenkové). Ke skutečnému člověku se můžeme jen vztáhnout způsobem, jemuž se každý z nás musel naučit již od prvních týdnů a měsíců svého života. „Rekonstruovat“ lze jen nějakou konstrukci, nikoli živou bytost. A co je tou konstrukcí? Je to náš obraz, naše představa, náš „model“, který je vždycky projekcí, produktem našeho porozumění (nebo neporozumění), našeho pochopení (nebo nepochopení či nesprávného nebo jen částečného a tedy jednostranného pochopení). Tuto triviální pravdu zná nebo by měl znát každý, kdo se začne jakýmkoli zkoumáním či bádáním zabývat, ba dokonce by o ní měl vědět každý, kdo jen trochu začne o podobných otázkách uvažovat. Zmíněná námitka potom ve skutečnosti míří na veškerou odbornou a vědeckou literaturu, včetně všech „exegetických konstrukcí“, ba včetně veškerých teologických koncepcí vůbec (nejenom těch, které Pavel Hošek považuje za „velmi napadnutelné a chatrné“, aniž by se pokusil uvést jediný další argument pro svůj kategorický soud).
(Písek, 010703-1.)