Tento text představuje kritickou reakci na tezi Pavla Hoška týkající se (ne)možnosti rekonstrukce historické postavy Ježíše. Hlavním bodem kritiky je Hoškovo tvrzení, že "kérygmatický Kristus" v Pavlových listech disponuje lepší historickou doložitelností než Ježíš jako historická osoba. Autor textu argumentuje, že takové pojetí trpí vážnými metodologickými nedostatky. Předně upozorňuje na anachronismus v používání termínu "kérygmatický Kristus", který je moderním teologickým pojmem, nikoli termínem Pavlovým. Dále rozvíjí filosofickou námitku, že historická věda může zkoumat a dokládat pouze fakta, reálné objekty nebo konkrétní autorské konstrukce, nikoli však jejich vnitřní teologický či existenciální význam jako takový. Význam je totiž předmětem individuálního pochopení a víry, nikoli empirického dokazování. Stať tak zdůrazňuje nezbytnost precizního rozlišování mezi historickými daty a interpretačními vrstvami, které k nim autoři v průběhu dějin připojovali, a zpochybňuje tak Hoškovu skepsi vůči historickému bádání.