Text se zamýšlí nad historickou rolí zákonodárců, kteří se v lidských dějinách těšili hluboké úctě a respektu. Tito jedinci nebyli vnímáni pouze jako autoři norem, ale jako postavy oslovené vyššími ideami a vnuknutími, jejichž původ byl v mýtech připisován božské moci. Autor zdůrazňuje, že schopnost vnímat nové myšlenky a koncepce nebyla dána všem, nýbrž pouze vybraným jedincům. Tito vyvolení byli následně povoláni k tomu, aby své vnitřní oslovení transformovali do podoby svědectví a konkrétních zákonů či příkazů pro ostatní členy komunity. Proces tvorby zákonů je tak vykreslen jako přechod od subjektivního myšlenkového prožitku k objektivnímu společenskému závazku. Tento vztah mezi ideou, zákonodárcem a společností tvoří základ pro pochopení původu práva a etiky v tradičních kulturách, kde zákon nebyl pouhým lidským výtvorem, ale výsledkem oslovení, které přesahovalo běžnou zkušenost a vyžadovalo odpovědnou realizaci skrze řád a povinnosti.
[Zákonodárci]
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 26. 7. 2001
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2001
[Zákonodárci]
Odedávna byli respektováni (byť většinou až dodatečně), ctěni a vzpomínáni tzv. zákonodárci. To, co na nich bylo nápadné, byly právě ty jejich zákony a nařízení (či zákazy); jejich zdůvodňování ve světě mýtů a pověstí pochopitelně nebylo možné – vše se vposledu připisovalo bohům. Nejzajímavější na nich však bylo to, že byli oněmi novými „nápady“, „myšlenkami“, „ideami“ vůbec osloveni. Vždycky se považovalo za samozřejmé, že tak nejsou oslovování všichni, nýbrž jen někteří vybraní. A ti pak byli nejen osloveni, ale zároveň vyzváni, aby o tom oslovení svědčili, aby z něho vyvodili závěry, a to jak sami, tak jako příkazy a povinnosti pro druhé, eventuelně pro všechny.
(Písek, 010726-1.)