Text se zabývá vlivem geometrie na filosofické pojetí celkovosti, které bylo dlouho deformováno představou, že složité entity jsou pouhým součtem jednodušších prvků. Autor kritizuje termín „skladebnost“, jenž používal J. L. Fischer a paradoxně i příznivec holismu Jan Bělehrádek, neboť toto slovo evokuje mechanické skládání či „skladiště“, proti čemuž se vymezoval již T. G. Masaryk. Skutečná celkovost sice zahrnuje vnitřní strukturovanost, ale její podstata spočívá v prioritě vnitřních, niterných kvalit nad vnějšími vztahy. Celek je víc než jen souhrn částí, což je vhled, který sdíleli již předsókratovští myslitelé. Práce zdůrazňuje potřebu odlišit mechanickou skladbu od organické integrity a vnitřní struktury, která definuje rozhodující vlastnosti celku. Tento posun od vnějšího skládání k vnitřní strukturaci je klíčový pro pochopení holistického přístupu ve filosofii a sociologii.
Celkovost
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 17. 9. 2001
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2001
Celkovost
Filosofie byla na dlouhou dobu také nepříznivě ovlivněna svou genetickou příbuzností s geometrií (a svým úsilím geometrii napodobovat). Jeden směr tohoto ovlivňování sugeroval filosofům představu, že všechny složitější útvary jsou „složeny“ z jednodušších. Tak např. u nás ještě J. L. Fischer užíval pro charakterizování „nového“ způsobu myšlení termínu „skladebnost“, a zřejmě už vůbec necítil, že to slovo naznačuje, že jde o skládání, složení, že se „složitější“ skutečnosti považují za „sklad“, nebo – jak proti tomu protestoval Masaryk v Rukověti sociologie – že svět je „skladiště“. Bělehrádek kupodivu, ač příznivec holismu, užil ve výkladu o tom, co to je holismus, rovněž termínu „skladebný“, ač jednoznačně trval na tom, že celek je víc než úhrn (hromada, sklad) částí. Celkovost zcela nepochybně se „skladebností“ počítá, ale jen ve smyslu vnitřní „strukturovanosti“. Pro každý celek platí, že jeho rozhodující vlastnosti jsou ty vnitřní, nikoli ty vnější. a že ty „vnitřní“, „niterné“ kvality jsou rovněž strukturované. Toho si byli vědomi už někteří z nejstarších řeckých myslitelů, dokonce ještě před Sókratem.
(Praha, 010917-1.)