Tento text se věnuje kritické reflexi karteziánského pojetí, které nahlíželo na jednotlivé myšlenky a pojmy jako na izolované entity. Autor sice připouští, že určitá míra izolovatelnosti je v rámci vědecké a filosofické metody užitečná, či dokonce nezbytná pro přesné vymezení myšleného (cogitatum), nicméně zdůrazňuje, že naprostá izolace je ontologickým omylem. Historicky byla schopnost přesně definovat objekt v mysli považována za důkaz jeho skutečné existence, což vedlo k trvalému rozporu mezi racionálním myšlením a smyslovým vnímáním. Tento předsudek, pramenící z neschopnosti rozlišit mezi reálným a intencionálním předmětem, ovlivňoval evropskou tradici po více než dvě tisíciletí. Úvaha ukazuje, že myšlenky nejsou izolované ostrovy, ale jsou součástí širších kontextů. Závěrem autor naznačuje, že hlubší pochopení povahy myšleného obsahu vyžaduje překonání tohoto historického zatížení a uznání komplexní provázanosti pojmů, které nelze redukovat na pouhé izolované definice bez ohledu na jejich intencionální povahu a vztah k realitě.
[Myšlenky nejsou izolované]
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 22. 9. 2001
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2001
[Myšlenky nejsou izolované]
Karteziáni považovali jednotlivé myšlenky – a také jednotlivé pojmy – za izolované (nejen izolovatelné). To je třeba považovat za chybu, ale zároveň je nutno také respektovat skutečnost, že do jisté míry taková izolovatelnost možná je a že někdy dokonce odhlédnutí od širších kontextů může být užitečné, ba snad i nezbytné. Co z toho vyplývá? Pojmové myšlení je vskutku od samého počátku založeno na metodě přesného pojmového vymezení toho, co je myšleno (cogitatum). A co je to ono „myšlené“? V nejstarší tradici se považovalo to, co je možno naprosto přesně myslit, za zcela skutečné; proto mohlo být ono „přesně myšlené“ ostře postaveno proti tomu, co nám dávají naše smysly. Tento předsudek, založený na tom, že dosud nebylo provedeno rozlišení mezi dvojím „myšleným“, totiž mezi reálným a intencionálním „předmětem“, zatížil potom evropské myšlení na víc než dvě tisíciletí, i když byl někdy reinterpretován sofistikovanějším způsobem.
(Písek, 010922-2.)