Text se zabývá povahou hermeneutiky, která kriticky zkoumá své vlastní předpoklady a distancuje se od substanciální metafyziky. Hlavním tématem je otázka, jakým způsobem se hermeneutický přístup střetává s tím, co v textu či uměleckém díle není přítomno. Autor zdůrazňuje, že toto "nejsoucí" nesmí být chápáno pouze jako jiný typ jsoucna nebo jako časová modalita minulého či budoucího. Místo toho se otevírá prostor pro rozsáhlý vesmír možností – toho, co mohlo být, a toho, co by být mělo, i když pravděpodobně nebude. Univerzálnost hermeneutiky spočívá v neustálém rozšiřování kontextů a posouvání horizontů, které přesahují hranice jsoucího. Právě překročením těchto mezí směrem k nejsoucnu a k širším souvislostem lze dosáhnout hlubšího pochopení samotné reality a konkrétních jsoucen. Hermeneutika se tak stává nástrojem pro uchopení komplexity světa skrze pletivo vztahů, které zahrnuje i sféru nerealizovaných možností.
[Hermeneutika]
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 1. 11. 2001
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2001
[Hermeneutika]
Hermeneutika, která si sama rozumí a kontroluje své eventuální závislosti na některých nevyslovených (nebo třeba i vyslovených) předpokladech, a která si zejména ukládá opatrný odstup od zatíženosti substanciální metafyzikou, si musí pochopitelně klást otázku, jak se vlastně může setkat v textech nebo uměleckých dílech atd. atd. s tím, co v nich „není“. Této otázce nesmí ovšem oktrojovat trvalost a neměnnost toho, co tam „není“, aby tak přece jen zachránila „jsoucnost“ jakéhosi odlišného typu. To, co v textu, v díle nebo i ve skutečnosti (jakéhokoli druhu!) vskutku není, nemůže „perspektivisticky“ chápat přece jen jako „jsoucí“, byť pouze budoucnostně nebo spíše minulostně: ještě není, ale bude – už není, ale bylo. Jde o celý obrovský vesmír toho, to nebylo, ale být mohlo, a o celý obrovský vesmír toho, co by mohlo (a dokonce možná mělo) být, ale (asi) nebude. Univerzálnost hermeneutického přístupu znamená ustavičné rozšiřování pletiva vztahů, vedoucích k dalším a dalším kontextům, ustavičné posouvání horizontů, a to nejen v rámci jsoucen: hranice jsoucího musí být překročeny, abychom mohli správně pochopit a posoudit samo jsoucí.
(Praha, 011101-2.)